Start today, not tomorrow..

Sedím ve vlaku, do sluchátek mi zrovna hraje moje oblíbená písnička od Coldplay a stevardka nabízí kávu a čaj, což sice jako vždy odmítnu, ale mám co dělat, abych vydržela vzhůru. Naproti přes uličku sedí paní patřící k té hlučnější části populace se svým malým rozmazleným frackem, kterého neustále svým pronikavým pištivým hlasem napomíná a já přemýšlím (jestli je to vůbec možné). Přemýšlím nad tím, o čem bych mohla psát (vždycky jsem toužila psát - psát na blog, do diáře, na kus papíru) a čím bych mohla někoho zaujmout nebo snad inspirovat. Nejsem ani módní guru, ani obratný sportovec či snad cestovatel, který projel pomalu celý svět nebo vynikající food blogerka dolaďující recepty do své kuchařky - pravdou je, že jsem ráda, když zvládnu jednoduché jídlo (jen tak mezi námi), ani neoplývám úchvatným talentem na poli věd nebo umění. Jsem jen naprosto obyčejná holka, která má svůj život plný radostí i starostí, asi jako každý druhý. Možná jsem vzhledem ke své povaze trochu člověk, který věci moc řeší, prožívá, zkoumá a na všem hledá spíš negativa.. 

Tak o čem psát ve světě okouzlujících úsměvů, pozitivních myslí a motivačních knížek? Ve světě módních blogerek, youtube videí a fitness receptů. Na planetě biomatek i biopotravin, mezi partou náctiletých, kteří mají úplně všechno na co si vzpomenou. Pokouším se na to přijít a třeba mě i něco napadne a nebo taky ne. Možná budou moje nápady někoho bavit a možná ne, třeba všechno smažu, jakmile to zveřejním, nevím. Jedno je ale jistý, za pokus to stojí. Vyzkoušíte to se mnou? Konec zkouškového a začátek prázdnin je ta nejlepší příležitost!

Asi by nebylo od věci, přiblížit Vám víc sama sebe. 

Moje maličkost spatřila světlo světa jednoho mrazivého prosincového odpoledne před čtyřiadvaceti lety ve městě, rozprostírajícím se v krásném jihočeském kraji. Postupně, jak jsem rostla, jsem si hledala své místo na světě. A během toho všeho hledání mi rodiče nadělili ještě dva mladší sourozence, bratra a sestru. Nikdy jsem nebyla příliš oblíbená ani upovídaná a často jsem se cítila dost nejistá mezi lidmi, což mi poměrně hodně dlouho komplikovalo život. Samozřejmě jsem za svůj prozatím krátký život potkala spousty lidí - kamarádů i zlých a zákeřných, asi jako každý z Vás. Vyzkoušela jsem si pár zájmů od hry na klavír, přes volejbal a atletiku až k malování. Chodila jsem do školky, na základku a potom na gympl v Českých Budějovicích, kde jsem úspěšně odmaturovala. Nyní chodím už čtvrtým rokem na vejšku a bydlím v Praze. Docela změna pro někoho, kdo do 19 bydlel hezky doma s rodiči a maminka mu pěkně vařila obídky i večeře. Považuji se za hrozně nerozhodného, chaotického a poměrně impulzivního člověka, ale mám i pár pozitivních vlastností :-) Jsem taková různá. Někdy napříkald nedochvilná a nespolečenská. Nee, umím být milá, dobrosrdečná a hodně cílevědomá. Můj přítel o mě rád tvrdí, že jsem nesamostatná a trochu mamánek - a vlastně jo, mám ráda svojí rodinu a miluju maminčina jídla, takže samostatností právě neoplývám, ale bydlet sama v Praze na druhou stranu malinko samostatnosti vyžaduje a já to tu miluju. Ráda fotím, jezdím na výlety. Mám ráda dobrý jídlo a sníh. Umím se naprosto upřímně nadchnout do čehokoli, jako to umím stejně rychle opustit, dojmout se u romantických a smutných filmů, stejně jako umím být strachy bez sebe (rozumějte, nedojdu ani do koupelny bez rozsvícených světel, neustálýho ohlížení a případného doprovodu) při sledování hororu. V oblibě mám i procházky nebo čtení knížek a taky lenošení - to miluju ze všeho nejvíc. Stejně jako ty hlučný lidi ve vlaku!!!

Tak co, půjdeme do toho spolu?